Pitný režim byl důležitý nejen na výletech 🙂
Tak jako minulý rok i letos jsme jeli na chatky do Hracholusek. Oproti minulému roku jsme se rozhodli vydržet s dětmi o 5 dní déle a aby těch změn nebylo málo, vzali jsme sebou ještě jednu silnou dvojici sebou. Ale abych Vám napřed vysvětlil, co to vlastně ta Apachlapa je: jedná se o akci pro tatínky, kteří se výhradně věnují dětem, vymýšlí jim program po celou dobu, kdy jsou děti s nimi. Tato akce je bez maminek a to z jednoho prostého důvodu: aby si maminky od nás a našich ratolestí odpočinuli. Ačkoliv i o tomto se dá trošku polemizovat, protože se jedná o akci s tatínky, kteří razí teorii o tom, že by děti měli fungovat sami (a když ne, tak se to musí naučit 🙂 ). Z tohoto důvodu bereme sebou vždy jen starší děti, takže ty menší, zlobivější, okolo kterých se musí běhat necháváme maminkám… ale i tak, se určitě jedná pro maminky o odpočinek – na druhé straně, ač nevím proč, na Apachlapu se těší i naše polovičky 🙂
Ale abych se vrátil k tématu a nesnažil se obhájit tuto tatínkovskou dovolenou eeee teda dovolenou pro naše ratolesti ;), udělejme si napřed menší rekapitulaci:
- jeli jsme ve složení Ondra + tatínek, Vojta + tatínek, Matýsek + tatínek
- přijeli jsme v pondělí ráno 7.8.2017
- odjezd byl plánován na neděli, ale ve středu musel odjet Matýsek s tatínkem a v sobotu Vojta s taťkou
Takže abych nenapínali ctěné čtenářstvo, po příjezdu jsme vybalili věci a ihned jsme vyrazili na kešky. Tuto činnost (myslím tím geocaching) provozujeme jen rekreačně a převážně kvůli dětem. Na druhé straně, děti si to opravdu užívají, my jim vyprávíme o pokladech, pirátech a příšerách. Děti mají oči jak melouny a hledají, hledají a hledají… nakonec to tedy většinou dopadne tak, že hledáme my tatínkové, ale i tak je to zábava. Večer jsme naštípali dříví – resp. Martin – tatínek Vojty, který řekl, že mne viděl štípat dříví jednou a že mu to stačilo a nechce mne mít na svědomí 😉 . Zkrátka pak následovala opékačka buřtů, popíjení pivka (tuto činnost provozovala starší část výpravy) a šlo se do hajan.
Normálně bych pokračoval tak, že po probuzení v 8:30 hodin jsme pokračovali v programu, který byl naplánován na úterý. Bohužel musím začit o pár hodin dřív,… vlastně ani nevím jak začít, abych nezněl jako ufňukaná slečinka :), ale napíšu to jak to bylo. Spal jsem s Martinem (slavným štípačem dříví) a s Ondráškem a Vojtou. Ve 2 hodiny ráno mne vzbudilo ehm… no prostě jsem musel na záchod. Odběhl jsem si, při čemž jsem dostal od Martina zvaného sekáče (dříví) vynadáno, abych nedělal bordel :). Po návratu mne ale čekalo překvapení – Martin, který večer vynikal v sekání dříví pravděpodobně vyměnil pracovní nástroj za pilu a to co vyluzoval z úst bylo (a to nepřeháním) CHRÁPÁNÍ. Nevím jak dlouho jsem pokoušel na Martina mlaskat (jsem pejskař, takže mi to celkem jde), pak jsem jakoby náhodou několikrát uhodil do postele, doufajíc že se Martin probudí. Vše bylo zbytečné, občas Martin změnil rytmus vyluzovaných zvuků, ale hlasitost byla pořád stejná. Myslím, že bylo kolem 2:45 hodin jsem vše vzdal, oblékl se a šel spát do auta. Ráno jsem celý rozlámaný potkal před chatkou do růžova vyspaného Martina,… Samozřejmě jsem se dozvěděl, že jsem slečinka a vše přeháním… 😉
Takže na tento den byl naplánován výlet na hrad Buben, který se nachází poblíž Hracholusek. Výlet to byl nádherný, hrad byl impozantní a užili jsme si to. Jelikož se poblíž nacházela další keš, tak jsme se s dětmi vypravili tento poklad hledat. Při hledání jsme narazili na malého zajíčka (popravdě jsem na něj málem šlápl) a užovku, která po chvilce vzala nohy na ramena (vím, že je to u hada divné) a utekla nám takovou rychlostí, za kterou by se nemusel stydět ani Usain Bolt. Keš jsme po chvilce našli, děti měli radost a my se vydali do hospůdky v Hracholuskách na oběd. Jelikož v této hospodě mají dřevěné městečko pro děti, které je plné prolejzaček a různých zvířatek, zůstali jsme. My (stařešinové) jsme klábosili u pivka a děti řádili v dřevěném městečku. Prostě všichni byli spokojení. A večer? Klasika, buřty a táborák. Kluky jsme zaúkolovali, aby umyly špinavé nádobí, což se setkalo s (k našemu překvapení) s nadšením a prckové se málem poprali o to, kdo umyje poslední hrníček – prostě kdo umí, ten umí 😉 .
Ve středu byl plánován odjezd domů Matýska s taťkou, takže se udělal rychlý výlet na několik kešek, které jsme samozřejmě našli. U jedné to sice bylo o nervy, protože cca 30 metrů od nás popíjela/fetovala nějaká omladina (ano, již jsem ve věku, kdy mohu 20ti letým výrostkům říkat omladina 🙂 ) a vzduchem se táhl odér výkalů. Nebylo to nic příjemného, ale i tak se kešku povedlo najít my jsme mazala z tohoto pekelného místa pryč. Samozřejmě všichni zdraví… Odpoledne, když odjel Matýsek s taťkou, jsme rozdělali oheň, opekli buřty a kluci umyli nádobí (tentokrát bez strkanice – asi si uvědomili, že to zase taková výhra není 🙂 ).
Ve čtvrtek jsme vyrazili na hrad Gutštejn (nevím přesně jak se to píše, tak jistě historikové, češtináři a rejpalové prominou 🙂 ). Výlet se velmi povedl, hrad se líbil, udělalo se spoustu fotek, děti si našli kešku, která byla poblíž hradu. Pak se jelo do obce Nečtiny – původně jen na oběd. Mimochodem na návsi Nečtin je výborná hospůdka, kde výborně vaří a to vše za výborné ceny (hospoda s 3 V 😉 ). Při jídle jsme rozhodli, že se podíváme na zámek Nečtiny, který je přístupný veřejnosti. Když jsme ale přišli na místo, všimli jsme se zříceniny hradu nad zámkem a bylo během 1/45 sekundy rozhodnuto, že se půjde tam. Při výstupu na hrad (ano, zase se šlo do kopce) jsem vymyslel takovou zkratku, která nám sice ušetřila cca 100 kroků, ale stoupání 70 stupňu do kopce tyto ušetřené kroky opět vynahradilo. V této zřícenině hradu se opět nacházela keška, kterou jsme na místě asi hledali hodinu, ale nakonec se povedlo 😉 Pak se jelo zpátky do kempu, ale jelikož začalo pršet, tak jsme zalezli do společenské místnosti a začali si hrát na karbaníky.
Rada starších (já a Martin) jsme nakonec velkoryse povolili a souhlasili s tím, že se k nám na Apachlapu připojí v odpoledních hodinách naše milé protějšky. Proto jsme pátek věnovali úklidu chatek – nechtěli jsme přeci, aby si o nás naše ženy mysleli, že jsme prasata, že? 🙂 Odpoledne přijeli naše milované ženy a z Apachlapy se ve mžiku stala akce pojmenovaná „La Buchta“. Naštěstí jsme ustáli a ubránili se snaze převzít otěže našimi ženami a večer měl normální průběh – buřty, oheň, pivo a teď nově vínko.
V sobotu jsme jeli znovu na Buben. Ne proto, že by nám došla fantazie, ale proto aby jsme ukázali ženám, co jsme vše pro naše děti vymysleli. Ano, tvářili jsme se, jako bychom ty hrady postavili my 🙂 V sobotu odpoledne odjel Martin s rodinkou a my jsme na poslední večer zůstali sami. Večer, a teď Martine pozorně poslouchej, jsem naštípal dříví. Pár lidí si přišlo i pro dřevo a pochválili mne, že mi to jde dobře od ruky :D, takže příště štípu dříví já.
A neděle? To se jelo domů.
Pár fotek:
